John Kerr: Nebezpečná metoda

2. ledna 2010 v 9:05 | Markéta |  The Talking Cure: Book
Jelikož se proslýchá, že si Keira zahraje hlavní roli ve filmu The Talking Cure, založeném na skutečné události, našla jsem pro vás velmi zajímavou anotaci knižní podoby tohoto příběhu. Nevím, jak vám, ale mně to zní hodně zajímavě! (A jelikož strašně ráda čtu, mám ted´ sto chutí si tu knížku sehnat :D :D No uvidíme :))

Autor recenze: MUDr. Miroslav Borecký, http://www.psychoanalyza.cz/

Nakladatelství Prostor vydalo na sklonku roku 1999 rozsáhlou knihu Johna Kerra "Nebezpečná metoda" (Příběh Junga, Freuda a Sabiny Spielreinové) Originál vyšel anglicky pod názvem "A Most Dangerous Method. The Story of Jung, Freud and Sabina Spielrein", v nakl. Alfred A. Knopf, NY. 1993. Česká kniha je skvěle vypravena, dobře přeložena Manesem Mendozou a je nutno ocenit jako nakladatelský počin, že byl přeložen i obsáhlý poznámkový aparát s literárními citacemi, což pohříchu nebývá u našich editorů obvyklé.
Základním příběhem je vztah mezi Sabinou Spielrein s Karl Gustavem Jungem. Na jeho pozadí rozvíjí autor celé dějiny objevování a etablování psychoanalýzy v prvých létech 20. století prakticky až do vypuknutí války. Jako paralelní, nikoli však vedlejší dějové linky se odvíjí vývoj vztahu mezi Freudem a Jungem, psychoanalytickým hnutím, Bohem, světem, "ženskejma" a ostatními lidmi a těmi všemi navzájem.
J. Kerr asi není historik. Je obecným vzděláním psycholog, jeho vlastní psychoanalytické zkušenosti se mi nepodařilo verifikovat a v knize zaujímá nejrůznější pozice, nejčastěji působí jako vzdělaný publicita. Základní dějové vztahy mezi Jugem a Freudem a všemi ostatními chápe hodně oidipsky, nepotlačuje ale ani narcistické grandiozity a nedá se říct, že by některému z protagonistů fandil. Když už tak Sabině, a venkoncem mě přesvědčil, že zrovna ta si to vskutku zaslouží.

Zprvu těžce regresivní, polopsychotické ruská Židovka, pacientka Burghölzli a možná první analyzandka mladého K.G.Junga se, jak se zdá, z lásky k Jungovi uzdravila, vystudovala medicínu, přežila frapantní svedení a opuštění v přenosu, dosáhla statutu vídeňské psychoanalytičky a jedné z prvých analytiček vůbec, v létech 1911 - 1931 autorsky publikovala jedenáct renomovaných, přínosných a dokonce názorově objevných psychoanalytických statí. Mezitím se obracela na Freuda, a ten dělal, co mohl, aby se do vztahu nezapletl. V r. 1923 reemigrovala do sovětského Ruska a posléze zahynula v kolech stalinské mašinérie. Spielreinová byla pak pozapomenuta a její písemná pozůstalost byla objevena a publikována Aldo Carotentem v "A Secret Symetry" z r. 1982.
Jestliže se Freudovi jakžtakž podařilo zůstat osobně mimo Jungovy milostné pletky - a kdoví jak to s nimi ve skutečnosti bylo, víme dobře, co všechno dokáže fantazie v přenosu - ve vztahu k Jungovi se Freud namočil komplet a v mnohém asi i nevědomě a protipřenosově. Protože o přenosu Junga na Freuda nemůže být pochyb.
A to je druhá hlavní linie Kerrovy knihy. Podle ní Freud zkusil užít to, co věděl o Jungově soukromém životě, k udržení ideologické kontroly nad psychoanalytickým hnutím. V Kerrově scénáři si byl zase Jung vědom Freudovy utajené aféry se švagrovou Minnou Bernays a Kerr dovozuje, že spolupráce obou pánů skončila, když Jung pohrozil v rámci spolkařských tahanic, že použije to, co zná o Freudově osobním životě.
Jestli spolu ti či oni heterosexuální jmenovaní opravdu spali, to se z knihy - i přes skoro zoufalou snahu v tomto ohledu investigativního novináře Kerra - nedozvíme. Je to naštěstí dál jen takový historický drb. A to shledávám krásné.
Tragédie homosexuálního vztahu, ke kterému je v knize též mnoho půvabného materiálu, pak slouží autorovi k obvinění, že oba muži měli příležitost udělat z psychoanalysy otevřenou disciplinu, ale místo toho podlehli ambicím, dogmatu a osobním animozitám. Má asi hodně pravdy. Ale jaksi mimochodem, skoro mezi řádky, se čtenář dozví taky hodně o tom, jak těžké je objevovat nové myšlení a jak těžké je být vědcem přes city, přes lásku i přes nenávist, a proč jsou ti analytici tak úzkostliví, než někoho pustí a hlavně kvalifikují k tomu, aby se hrabal v přenosu. Freud i Jung by mohli povídat... ale myslím, že ponaučení si z toho vzal víc ten starší.
Pro mne, čtenáře, to byl ale fascinující diskurs s panem Kerrem. Myslím, že je to kniha o velkém psychiatrickém vzbouření, o objevování a prosazování nových myšlenek. Je to vlastně taky kniha o umanutosti, neústupnosti a vášních. Ale taky je to kniha o geniálním tušení.
Freud i Jung mohli být jen syny své doby a jejich nápady představovaly pohled přes plot budoucího století. Zdá se, že tam zahlédali mnohé vzrušující, nové a málo strukturované, a že tušili genialitu svého pokusu. A zcela jistě věděli, že pro to, co vidí, chybí teoretická koncepce, a tedy i slova. A tak kniha ukazuje, že jen hlupák jim může vyčítat, že v tom plavali, že to nedělali líp a že to byli normálně dva chlapi.
A tak ze všeho nejvíc se mi Kerrova kniha jeví jako jakési sci-fi, poučená fantazie - snad crichonového rázu, která vychází z ověřitelného materiálu, zapsaných vzpomínek, deníkových záznamů plných katathymních soudů a nevědomých fantazií, která vychází z okrajových poznámek vztahujících se kdysi k bůhvíčemu a která vychází možná z několika literárně historických objevů, ale hlavně je to kniha, která obohacuje celý tento materiál zkušenou, vzdělanou a řekl bych i relativně nestrannou fantazií autora - literáta.
Je fascinující, že to tak mohlo být. Je pro mne ještě více fascinující, že to tak asi v mnoha ohledech bylo. Ale ze všeho nejvíc mě bere, že to tak nejspíš vůbec nebylo.
Přečtěte si to, můžu to doporučit.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama